Nezařazené

Roberta Bartáčková

Svatojánská noc

Měděná lucerna klesajícího slunce se potichounku ztrácí v moři plujících oblaků. Poslední beznadějné odlesky slábnoucího slunce barví vlnky mraků do stejného rezavého odstínu. Světlušky navlékly Stmívání háv posetý bledými démanty hvězd lemovaný purpurovou krajkou večerních červánků. Jemný vánek Ti nasadil chladivý diadém a odvál pryč všechny zbytečné myšlenky. Tvůj horký dech se mísí s rozmazaným světlem blikajících lampiónů. Obrovský bledý měsíc nevtíravě vyplnil křehká místa ve Tvém srdci. Ticho a Klid k Tobě přistupují ruku v ruce jako pokrevní bratři Tvých dávných snů. Zavíráš únavou oči. Tvoje mysl padá mezi nekonečno barevných gumových míčků. Navzdory jsoucím nesnázím se nitro usmívá a srdce se tetelí blahem. Božstvo Času každému bez rozdílu nemilosrdně, ale s patřičným ceremoniálem odstřihlo další den. Potom tancovali a zpívali, aby svými písněmi pozdravili děvče PůlNoc. Tuto Slavnost zvláštní zbožnosti ukončila nepřiznaná svědectví přítomných rudých tulipánů. V roli diváka sleduješ, jak Rozbřesk korunuje Svítání voňavým vavřínovým věncem. Celý obřad provází přívětivá známá skladba: „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít...“

8.7.2013 v 20:00 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 170 | Diskuse

Roberta Bartáčková

Podzimní rouno přírody

Každodenně očekávaná rudá koule se těsně nad horizontem pomalu, pomaloučku vpíjí do obrazu Claude Moneta. Dává si na čas, protože ví, že je žádaná. Když se češe, podsvětluje svými zlatými vlasy dramaticky temná mračna. Sluneční paprsky nedočkavě pohlcují posvátné zdi kostelů. Něžný žlutý nádech přechází do vášnivě žhavé oranžové barvy, která rozsvěcuje jejich zlaté kříže. Chvějeme se nadšením, že ani dnes nezůstaneme opuštění.

6.10.2011 v 16:21 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 323
Především jsem ČLOVĚK. Člověk se svými radostmi, ale i problémy,člověk se svými touhami a sny.